Historie TJ Sokol
Zprávu k 100. výročí vzniku organizované tělovýchovy v obci v roce 2002 zpracoval Miloslav Bárta
„Z podnětu některých bratří Sokolů z Plzně, kteří, vracejíce se z výletu v Nýřanech, zastavili se v hostinci ve Vejprnicích a domluvili se s některými občany vejprnickými o založení tělocvičné jednoty. Sestaveny stanovy a zadány ke schválení 18. května 1902. Na základě schválení c.k. místodržitelství ze dne 31. května 1902 svolána byla valná hromada dne 20. června 1902. Členů bylo 22 a je charakteristické, že se volil 14členný správní výbor. Kolem nebylo ještě žádné jednoty sokolské, jen v Nýřanech a v Plzni. Tyto jednoty také podporovaly jednotu naši vysíláním cvičitelů. Byli to náčelník Kabát z Nýřan a bratři Záhorský a Honzátko. Jednota, majíc v začátcích nepatrnou hrstku cvičících členů, chce na nepříznivé půdě stůj, co stůj, býti životaschopnou a za pomoci náčelníka Kabáta z Nýřan a bratra Záhorského a dalších cvičitelů z Plzně pilně vykonává cvičení, bohužel ještě bez nářadí, ve spolkové místnosti Matěje Soukupa, čili u Veingartlů. Pamětliva jsouc pak nepatrných sil svých, spojuje se s vlivnými bratry mateřské jednoty Plzeňské a získává tak mnoho nových členů.“
Vážení sportovní přátelé,
takto zní první zápis prvního kronikáře, učitele Jana Melichara v pamětní knize Tělocvičné jednoty Sokol Vejprnice, takto začínala i moje zpráva u příležitosti oslav 90. výročí založení TJ na slavnostní schůzi dne 3. 10. 1992. Od roku 1902 lze tedy stanovit počátky opravdového a cílevědomého rozvíjení organizované tělovýchovy v naší obci.
„První výborová schůze nově založené jednoty byla v srpnu 1902 pod vedením prvního starosty Vojtěcha Hucla, náčelníka Josefa Boháče a jednatele Josefa Hasenkopfa, místního učitele. V září téhož roku byly zahájeny cvičební hodiny za účasti 20 mužů a 15 dorostenců, ženské odbory nebyly. První ženy jako členky TJ byly přijaty až v roce 1911 a v témže roce také byly zahájeny cvičební hodiny ženských složek.
V roce 1903 byla jednota přijata do župy Plzeňské a zařazena do 4. okrsku. V tomto roce se již členové zúčastnili veřejného cvičení v Chrástu, okrskového cvičení v Břasích, župního cvičení v Plzni a 27. září se konalo první veřejné cvičení ve Vejprnicích, a to na tzv. „Háječku“ za farou, které bylo zahájeno zdařilým pochodem cvičenců celou obcí. Vystoupení se zúčastnili také cvičenci z Plzně, Chrástu, Nýřan, Třemošné a Kaznějova. V tomto roce se také TJ začínala vybavovat tělocvičným nářadím prostřednictvím darů od svých členů, finančními sbírkami, ale i zapůjčením nářadí z Nýřan nebo Plzně. V tomto roce měla jednota už 52 členů.
Dalším významným mezníkem tělovýchovy v obci byl rok 1905. V tomto roce se u nás konalo první okrskové cvičení Sokola. Dne 17. září byla v hostinci u Polívků založena další tělocvičná organizace, DTJ (Dělnická tělocvičná jednota) Vejprnice. Již v říjnu měla tato nová jednota 46 členů. První veřejné cvičení DTJ se konalo v roce 1908 na louce pana Křena pod starou železniční zastávkou. Do této jednoty chodili cvičit cvičenci z okolních vesnic (ze Sulkova, Nové Hospody, Vochova atd.). Prvním starostou byl Josef Burian a cvičitelé Josef Birhanzl a František Lukeš. DT J si vybudovala cvičiště nad starým ovčínem (nyní v místě ZDŠ) při cestě na hřbitov. Zde se odehrávala veřejná vystoupení jednoty, po založení házené pak mistrovská utkání, později, po druhé světové válce bylo cvičiště upraveno jako kluziště a hrál zde svá mistrovská utkání oddíl ledního hokeje. V části areálu se pak konaly letní divadelní představení ochotnického dramatického odboru „Havlíček“. V posledních létech zde bylo vybudováno školní hřiště, které, bohužel, není náležitě udržováno a chátrá.
Vraťme se k činnosti DTJ. Přesto, že tato jednota se v obci významně podílela na organizování tělovýchovy a sportu od svého založení až do sjednocení tělovýchovy v roce 1948, nemáme, bohužel, o její činnosti žádné doklady, ač svým významem pro obec, rozsahem činnosti i počtem členů je plně srovnatelná s TJ Sokol. Tedy jen několik vět ze vzpomínek pamětníků.
V roce 1910 se konalo druhé veřejné cvičení na louce p. Mareše, a pak opakovaně každým rokem až do vypuknutí první světové války. V prvních létech byla činnost zaměřena na pořadová a prostná cvičení a cvičení na nářadí. Velký vzrůst DTJ zaznamenala po skončení první světové války. Mimo základní cvičební odbory byly zakládány další oddíly se sportovní náplní. Jedním z největších byl oddíl házené, založený v roce 1927 a jeho bohatá a úspěšná činnost byla korunována zařazením do mistrovské divizní soutěže. Založen byl i oddíl silniční cyklistiky a hokejový oddíl. Významnou a prospěšnou činnost, hlavně mezi mládeží, vyvíjel skautský odbor DTJ. Jednota se prezentovala i na poli vzdělávacím a společenském. Vedle řady veřejných přednášek to bylo provozování místního kina v obci a úspěšná činnost dramatického odboru „Havlíček“, který přetrval až do nedávných 80. let.
Vraťme se ale k historii a ke kronice TJ Sokol. Členové TJ se v roce 1907 zúčastnili V. sletu slovanského sokolstva v Praze. V dalších letech se jednota podílí na rozšiřování tělovýchovy i do okolních obcí, zakládání poboček TJ, které později přechází v zakládání nových TJ. V roce 1908 vzniká pobočka jednoty v Tlučné, v roce 1910 ve Vochově a v roce 1919 na Nové Hospodě. Z těchto poboček pak vznikají samostatné TJ v Tlučné v r. 1912, ve Vochově v r. 1918 a na Nové Hospodě v roce 1921. Pomoc novým TJ spočívala nejen v samotné administrativě, ale i v organizaci cvičebních hodin výpomocí cvičitelů a funkcionářů a v zapůjčování těl. nářadí. Všimněme si nezištné pomoci při snaze o rozvoj tělovýchovy i v okolních obcích, bez ohledu na pozdější možnou konkurenci. Členové naší TJ v roce 1909 až 1910 a 1911 začínají cvičit i v nových odborech žákovských, dorosteneckých a ženských. Vl. sletu všesokolského v roce 1912 se zúčastnilo 42 mužů a 12 žen. Členstvo v těchto létech cvičilo v hostinci u Kučerů, později u Vokrů, v létě pak na dvoře u Škubalů. V roce 1913 byl založen fond na zakoupení pozemku pro vlastní cvičiště.
Po vypuknutí první světové války činnost jednoty vlivem válečných událostí velice poklesla. Kronika zaznamenává v tomto období i oběti na životech z řad členstva. V roce 1917 padl u Zborova člen jednoty praporčík František Alexander Maxa a na ruské frontě Václav Čimera. Na Slovensku pak u Zlatých Moravců padl v roce 1919 nadporučík Jaroslav Klement.
V roce 1920 měla TJ již přes 100 členů. Vll. všesokolského sletu se zúčastnilo 48 mužů a 16 žen. V létech 1923 a 1924 byl zakoupen od obce a od pana Tomáše Krše pozemek pro výstavbu letního cvičiště. 31. května 1925 bylo již na novém cvičišti konáno veřejné cvičení. Cvičiště bylo vybudováno na místě, kde dnes stojí budova Sokolovny, hřiště pro odbíjenou a nohejbal a zahrada Sokolovny.
V únoru 1923 byl v naší obci založen v pořadí už třetí tělocvičný spolek, a to FDTJ (Federace dělnických tělocvičných jednot) se sídlem u Čečilů (budova už dnes neexistuje). FDTJ vznikla rozštěpením DTJ po založení KSČ. Náčelníkem této jednoty byl zvolen Josef Novák, náčelnicí paní Telínová. Ani o činnosti této jednoty nemáme žádné písemné zprávy ani doklady, a tak jen krátkou zmínku. V rámci FDTJ byl ustaven odbor házené pod vedením Františka Bečvaříka a oddíl kopané pod vedením Františka Křena, který se však do pravidelných mistrovských soutěží nepřihlásil a sehrával pouze přátelská utkání. Pro provozování tělocvičných a sportovních aktivit této jednoty byl zakoupen pozemek Na školce a zbudovalo se zde hřiště. Činnost FDTJ neměla však dlouhého trvání a po několika létech ustala.
Vraťme se opět k sokolské jednotě. Členové TJ se zúčastnili VIII. všesokolského sletu v Praze v roce 1926. V následujícím roce 1927 slavila jednota velké úspěchy na různých soutěžích okresu a kraje. Za zmínku stojí článek napsaný v časopise „Sokol na českém západě“ a Věstníku ČOS: „Obdivujeme se TJ Vejprnice, jež pracuje v bídných poměrech a ač malá, může být vzorem jednotám velkým.“- konec citátu.
Činnost jednoty se rozšiřuje i o sportovní odbory, např. lyžování, cyklistika, hraje se zde i stolní tenis, to vše víceméně v rámci cvičebních hodin základní tělovýchovy. Založen je i oddíl házené, který si vede úspěšně. V pozdějších letech přechází pak k fotbalovému klubu S.K. Slavia Vejprnice a slaví ve své činnosti řadu úspěchů.
Poprvé je zde zmínka o fotbalovém klubu SK Slavie Vejprnice. Prvopočátky kopané lze v obci zaznamenat již před I. světovou válkou, kdy skupina mladých, převážně studentů, bavila se fotbalem a hrála na prostranství za železniční tratí za hostincem pana Hellera (později samoobsluha Jednoty, nyní prodejna koberců). Druhý pokus o založení fotbalového oddílu jsme si již připomenuli v souvislosti s FDTJ. Třetí a definitivní pokus byl uskutečněn v roce 1929, kdy v listopadu došlo v hostinci Lidový dům k založení fotbalového klubu SK Slavia Vejprnice a do vedení zvoleni pánové: František Altman, Jan Procházka, Josef Bárta, Karel Kestler, František Havlík, František Hajšman, Jan Šrachta, Jaroslav Hora, Bedřich Malina, František Neznámý, Štěpán Liška, František Hyťha. Prvním předsedou byl zvolen František Altman. Po vzoru pražské Slávie byl navržen i červenobílý klubový dres. V roce 1930 byl klub přijat do Západočeské župy fotbalové a přihlášen do soutěží družstev mužů a dorostu. Nejprve hrála družstva na zapůjčeném hřišti FDTJ „Na školce“, později bylo zbudováno nové hřiště na pronajatém pozemku od p. Boháče nad silnicí do Tlučné. Nebylo však uznáno za vyhovující, a proto bylo brzy zrušeno. Druhé hřiště bylo zbudováno u silnice do Plzně. Ani toto nebylo technickou komisí župy uznáno jako vyhovující, a tak konečně v letech 1936 až 1937 je vybudováno třetí hřiště na zakoupeném pozemku od Dr. Lobkovice u silnice ke Křimicím, kde dnes stojí rodinné domky, postavené bývalým státním statkem Úlice. Toto hřiště pak sloužilo fotbalu až do vybudování současného fotbalového stadionu po sjednocení tělovýchovy. Závodní mužstvo si vedlo úspěšně a v mistrovských soutěžích postupovalo od IV. třídy až po I.A třídu. Činnost klubu nezanikla ani v době druhé světové války a SK Slávie jako samostatný klub působila až do sjednocení tělovýchovy v roce 1948. Za toto období se ve funkci předsedů vystřídali pánové František Altman, Antonín Klement, Josef Hrách, Bohumil Kestler, František Kestler, Miloslav Havlíček.
Opět se vrátíme k historii TJ. V roce 1932 oslavila sokolská jednota výročí založení, bylo nacvičováno na IX. všesokolský slet v Praze a v rámci toho bylo v obci uskutečněno okrskové veřejné cvičení. V roce 1934 bylo započato s výstavbou první části Sokolovny na letním cvičišti. Již následujícího roku byla tato část stavby otevřena na konání slavnostní schůze. 19. února 1936 obdržela jednota od okresního úřadu v Plzni povolení k provozování hostinské činnosti. V roce 1938 byly konány přípravy k X. všesokolskému sletu. V červnu nastoupilo členstvo TJ spolu s DTJ a ostatními spolky v obci k strážním službám, neboť se schylovalo ke známým, pro náš národ neblahým, mezinárodním událostem.
X. sletu v Praze se zúčastnilo přes polovinu členstva jednoty. Po návratu ze sletu bylo členskou schůzí rozhodnuto přistoupit k výstavbě tělocvičny. Se správní radou plzeňských pivovarů byla sjednána hypotekární zápůjčka ve výši 130.000,- Kč, v místní kampeličce 80.000,- Kč a úpisovou akcí mezi členy jednoty bylo získáno 45.000,- Kč. Bohužel, další sled mezinárodních událostí rozhodl jinak a tato důležitá akce byla odsunuta na neurčito. Prakticky nebyla uskutečněna do dnešního dne, nevezmeme-li v úvahu výstavbu školní tělocvičny v obci.
V kritickém roce pro náš stát, v roce 1939 činnost jednoty velmi ochabla, zvláště pak po 15. březnu, kdy nás obsadila německá armáda. Přesto v roce 1940 a 1941 se nacvičila tělovýchovná akademie. Byla to ale poslední akce jednoty, protože 19. dubna 1941 byla její činnost zakázána. Nařízením říšského protektora byly sokolské jednoty rozpuštěny a majetek zabaven. Budovu Sokolovny na čas obsadila německá armáda, německá organizace mládeže Hitlerjugend a z části byly objekty využívány nově utvořeným protektorátním spolkem Kuratoria pro výchovu mládeže, který se také zabýval tělovýchovou. Majetek a inventář byl z části zničen a rozkraden. Většina knih z knihovny TJ byla spálena. Z tělovýchovných organizací v obci za války, vedle Kuratoria, byla povolena v omezeném rozsahu i činnost DTJ a sportovnímu klubu Slavia.
V obci také v předválečném a válečném období působil velmi aktivní spolek řeckořímského zápasu a vzpírání „Bivoj“, o kterém, bohužel, nemáme žádné bližší informace. Pořádal svoje veřejná a soutěžní vystoupení v Hostinci „U Hráchů“, dnešní „Formanka“. Po válce svoji opravdu úspěšnou a pro veřejnost atraktivní činnost ukončil. K jeho působení se hlásí a na jeho tradici navazuje náš současný oddíl kulturistiky a silového trojboje.
Hlavní náplní činnosti TJ od jejího založení byla základní prostná cvičení a cvičení na nářadí ve všech složkách v pravidelných cvičebních hodinách od žactva, dorostu až po dospělé, nácviky na veřejná cvičení, akademie a všesokolské slety a účast na těchto vystoupeních. Postupně pak do činnosti TJ vstupovaly lehkoatletické a sportovní aktivity, organizování závodů, přeborů a účast v mistrovských sportovních soutěžích. Vedle toho však TJ plnila i svoji společenskou funkci na poli kulturním, společenském a vzdělávacím, a to organizováním odborných i naučných přednášek, tanečních zábav a plesů, půjčováním knih ze své vlastní bohaté knihovny. Při TJ byly ustaveny odbory loutkářský a dramatický, které se prezentovaly představeními pořádanými pro veřejnost. Byla to tedy činnost bohatá a všestranná, která, bohužel, rozpuštěním TJ skončila. V tomto období se ve funkci starosty TJ vystřídali pánové Vojtěch Hucl, Josef Boháč, Jan Lang, Karel Šifner, Antoním Karnet, Josef Čečil, Josef Cibulka, Antonín Roubal, Bohumil Kestler a Jan Šabek.
Konec války a osvobození obce americkou armádou zastihl členy tělocvičných jednot a sportovního klubu mezi těmi, kteří zajišťovali hlídkovou službu a střežili zbraně, které v obci zanechala německá armáda. V této době se také vraceli z nacistických koncentračních táborů věznění členové tělovýchovy a také ti, kteří byli v Německu nasazeni na nucené práce. Budova Sokolovny se opět postupně zařizovala, aby mohla sloužit svému účelu. Rozvíjela se i práce organizační. Na základě směrnic o sjednocení čsl. tělovýchovy byly projednány majetkové a finanční otázky vejprnických tělovýchovných spolků Sokola, DTJ a FDTJ. Už 2. června 1945 byl ustaven cvičitelský sbor všech odborů. Na společné schůzi spojených tělovýchovných spolků 8. června 1945 byl zvolen výbor v čele s Antonínem Klementem. V červnu byla též zvolena očistná komise, která posuzovala chování členů v době německé okupace. Snahy o sjednocení tělovýchovy se zatím nezdařily, přetrvaly pouze několik měsíců, a tak v prvních poválečných létech vyvíjely činnost tělovýchovné jednoty Sokol, DTJ spolu se skautským oddílem a sportovní klub Slavia, FDTJ činnost neobnovila. Přesto léta, která po osvobození v roce 1945 následovala, jsou pak ve znamení usilovné práce a tělovýchovné a sportovní činnosti, která je dokladována úspěšnými tělovýchovnými vystoupeními a sportovními výsledky.
Uvolnění činnosti v poválečných létech vedlo v tělovýchově a sportu přímo k výbuchu různých aktivit. Vedle pravidelných, silně navštěvovaných cvičebních hodin a sportovních mistrovských soutěží, pořádaly se veřejná cvičení a tělovýchovné akademie v obou místních TJ, lehkoatletické závody a přebory doma i v okolních obcích, soutěže v různých dalších sportovních odvětvích, v zimě pak lyžařské závody i hokejové přátelské zápasy. Pamětníky tohoto období je již řada z nás. TJ Sokol je řízena výborem zvoleným 5. srpna 1945 se starostou panem Janem Šabkem, který tuto funkci vykonával až do sjednocení tělovýchovy v roce 1948.
Dne 19. července 1947 na zahradě Sokolovny bylo vzpomenuto 45 let trvání Sokola a v tomto roce byly zahájeny i přípravy na XI. všesokolský slet. Na tomto sletu v roce 1948 cvičilo z naší TJ 27 žáků, 26 žákyň, 17 dorostenců, 15 dorostenek, 28 mužů a 35 žen. Na sletu cvičili současně i členové a členky DTJ.
V roce 1948 došlo k celostátnímu sjednocení tělovýchovných a sportovních organizací pod tehdejší ČOS (Československou obec sokolskou). U nás v obci se toto uskutečnilo 11. dubna 1948 na společné členské schůzi v hostinci „U Kubátů“ v Lidovém domě. K členstvu sokolské jednoty přistoupilo z DTJ 21 žen a 32 mužů a z SK Slavie 41 mužů, 15 dorostenců a 14 žáků. Vzniká tak TJ Sokol s počtem členů 277, která je nástupnickou organizací všech předcházejících tělovýchovných spolků a sportovních klubů v obci. Začátkem roku 1949 pak tento akt byl ukončen oficiálním převedením majetku DTJ a SK Slavie do vlastnictví TJ Sokol Vejprnice. Je třeba podotknout, že značná část členů DTJ však do TJ Sokol nepřestoupila a věnovala se cele práci pro ochotnický dramatický spolek „Havlíček“, který vyvíjel svou velmi záslužnou kulturní a společenskou činnost samostatně a dosahoval ve svých veřejných divadelních vystoupení i v celonárodních soutěžích vesnických ochotnických divadel výrazných úspěchů až do ukončení své činnosti v 80. létech. Je velká škoda, že tato záslužná kulturní činnost tímto v obci zanikla.
Vraťme se k TJ. V roce 1948 jsme zaznamenali také záležitost, pro tělovýchovu v obci značně nepříjemnou. V souvislosti s probíhajícími prověrkami členstva a událostmi při XI. všesokolském sletu v Praze, bylo z rozhodnutí tehdejšího tzv. akčního výboru NF v obci vyloučeno z řad TJ 20 členů, z nichž se sice část po čase k práci v tělovýchově vrátila, někteří však už zůstali trvale mimo členskou základnu naší organizace, jistě s oprávněným pocitem křivdy a nespravedlnosti. V roce 1949 byla do místní knihovny v obci předána sokolská knihovna. Začala se rozvíjet činnost všech složek sjednocených v TJ. Bylo zahájeno pravidelné cvičení v sále Lidového domu s cílem pozvednout celkovou aktivitu cvičenců. V roce 1951 zakoupila TJ dřevěnou čekárnu ČSD, zrušenou v souvislosti s výstavbou nové drážní budovy. Tato pak byla přistavěna ke zděné budově Sokolovny a po několika stavebních úpravách, přístavbách schůzovní místnosti a sociálního zařízení slouží až dodnes.
Od sjednocení tělovýchovných organizací v obci byl nejaktivnější složkou TJ oddíl kopané, vzniklý z SK Slavia Vejprnice. Mistrovské soutěže hrají družstva žáků, dorostu a mužů. První družstvo mužů hraje krajskou soutěž I. A třídu. V roce 1951-52 po reorganizaci soutěží pak krajský přebor, který si zopakuje i v roce 1954-55. Po celé období své další činnosti hrálo první družstvo mužů krajské mistrovské soutěže s výjimkou krátkodobého období let 1976–1979, kdy sestoupilo do okresního přeboru ll. tř. Oddíl mimo účast v mistrovských soutěžích organizoval pravidelně řadu turnajů pro všechny kategorie družstev.
Nejznámější z nich byl „Kestlerův memoriál“ pořádaný řadu let na počest tragicky zesnulého předsedy SK Slavie Bohumila Kestlera. Po celá léta byly prováděny náborové akce mezi dětmi a mládeží k získání budoucích fotbalistů pro doplnění družstev v mistrovských soutěžích. Fotbalovými přípravkami prošla značná část, dá se říct, že většina chlapecké populace naší obce v těchto letech. Chlapci zde získávali vedle znalostí, návyků a fotbalové dovednosti i dobrý vztah ke sportu vůbec, který si spolu se vzpomínkami přináší do dospělosti. Za tím vším je ale nutno vidět práci stovek dobrovolných trenérů, vedoucích, funkcionářů a pracovníků oddílu. Z řad aktivních hráčů vzešla řada talentů, z nichž někteří se uplatnili i v nejvyšších soutěžích. Připomeňme si ligové hráče: Miloslava Engelmaiera, Slavoje Havlíčka, Vladimíra Nováka, Miloše Paula.
Na počátku 90. let se oddíl vrací ke svému původnímu názvu SK Slavia Vejprnice, získává plnou právní a ekonomickou subjektivitu, později se transformuje na společnost s ručením omezeným. Jako samostatný sportovní klub však zůstává ve svazku TJ. Největších úspěchů v mistrovských soutěžích všech kategorií a v prezentaci naší obce dosahuje klub v současné době, kdy první mužstvo úspěšně representuje v divizní mistrovské soutěži. To už se ale děje v jiném politickém a společenském prostředí po roce 1989, v jiných společenských a ekonomických podmínkách a jinými prostředky. Ve vedoucích funkcích předsedů oddílu od r. 1948 se vystřídali: Miloslav Havlíček, František Křen, Antonín Klement, Adolf Houdek, Jaroslav Engelmaier, Rudolf Tengler st., Antonín Herman, Václav Kraus, Ladislav Kristl, Václav Štefánek.
Začátek 50. let se v tělovýchově a sportu prezentuje řadou reorganizací. Nad tělovýchovou přebírají patronaci podniky, vznikají nové TJ DSO (dělnické sportovní organizace) s novými názvy, podle průmyslových odvětví (Spartak, Baník, Tatran, Dynamo atd.), mění se uspořádání sportovních soutěží. Naše TJ jako vesnická TJ zůstává stranou těchto přeměn a ponechává si název TJ Sokol. Toto poněkud chaotické období je ukončeno v roce 1957, kdy vzniká ústřední orgán tělovýchovy a sportu – ČSTV (Čs. svaz tělesné výchovy) – do jehož svazku je začleněna i naše TJ.
V první polovině 50. let začínala se činnost rozvíjet do bohatých forem, konaly se tělovýchovné akademie, taneční zábavy, započaly nácviky na I. celostátní spartakiádu v Praze, které se naši cvičenci v roce 1955 zúčastnili. Neustávala ani stavební činnost. Již v roce 1953 byla vyhlédnuta plocha za Sokolovnou pro stavbu stadionu a fotbalového hřiště, v pořadí už čtvrtého, které bylo vybudováno a slouží svému účelu od r. 1955 až dodnes. V roce 1959 byl celý stadion oficiálně otevřen a předán do majetku TJ u příležitosti oslav 30. výročí založení SK Slavie Vejprnice. Postupně pak byl stadion vybavován výstavbou kabin, tribun, odvodněním hrací plochy a v posledních létech pak jejím zatravněním a vybudováním nového tréninkového škvárového hřiště. Pro přípravu fotbalistů slouží i zatravněné plochy za „Sádkou“ u silnice do Tlučné, zbudované obecním úřadem.
V roce 1953 byl při TJ ustaven oddíl LH. U jeho kolébky stál oddíl kopané a tehdejší svaz mládeže v obci. Okolo nového oddílu se soustředila řada obětavých členů, kteří vybudovali přírodní kluziště na bývalém hřišti házené DTJ a organizačně zajišťovali chod oddílu spolu s tvorbou ledové plochy, což byla, mimochodem, činnost značně náročná. Vzhledem k tomu, že většina hráčů LH byla zároveň členy oddílu kopané a na hokej se zprvu nazíralo jako na zimní přípravu fotbalistů, byl oddíl organizačně začleněn do oddílu kopané až na krátké období přelomu 70. a 80. let, kdy se oddíl osamostatnil, aby pak v roce 1984 se opět s fotbalem sloučil. V posledních létech vyvíjí svoji činnost samostatně v rámci TJ.
Okresní soutěž zahájilo družstvo mužů v roce 1957. V roce 1960 je na kluzišti vybudováno elektrické osvětlení, které je v roce 1968 zrekonstruováno. Zároveň je ustaveno družstvo dorostu. Muži v roce 1961 vybojovali postup do 1.B třídy, v následujícím roce pak do I.A třídy. V těchto letech se v obci hrál velmi dobrý hokej. V roce 1970 bylo založeno družstvo žáků. V roce 1983 byl ukončen provoz zimního kluziště v důsledku nedostatku vody z vodovodního řadu v hornickém sídlišti. V souvislosti s tím byl vydán MNV zákaz odběru vody pro potřeby kluziště. Přesto pokračuje činnost oddílu v ještě náročnějších organizačních a finančních podmínkách na pronajatých ledových plochách zimních stadionů v Plzni a Rokycanech. V padesátých létech vznikaly oddíly LH takřka ve všech okolních obcích. Při náročnosti tohoto sportu však postupně zanikaly. Oddíl LH naší TJ je už poslední, který v této části okresu v činnosti pokračuje. Tím více je proto třeba ocenit práci všech, kteří se o to zasloužili v minulosti i v současnosti. Z rybníků a přírodních kluzišť venkova vzešli v 50. létech ligoví hokejisté a reprezentanti. Z naší obce si připomeňme ligového hráče, čs. reprezentanta a trenéra Václava Šmata. Připomeňme si také několik jmen vedoucích funkcionářů oddílu z minulosti: Josef Honz, Antonín Herman, František Křen, Ladislav Karel, Jaroslav Houdek, Josef Tarantík a další.
Jednou ze sportovních aktivit v cvičebních hodinách základní tělovýchovy byla i odbíjená. V roce 1958 byl ze zájemců o tento sport z řad mužů ustaven oddíl odbíjené. Předsedou byl zvolen Josef Mičulka. Později vzniklo i družstvo žen pod vedením Karla Motyky. Mistrovská utkání se hrála na cvičišti TJ u Sokolovny. Po několika létech však obě družstva pro nedostatek hráčů svoji činnost ukončila. Odbíjená se do TJ vrátila jako rekreační sport do cvičebních hodin základní tělovýchovy. Asi v polovině 60. let si zájemci z řad horníků v sídlišti zbudovali hřiště a hráli odbíjenou pro svoji zábavu. Postupně si sjednávali přátelská utkání a pro zvýšení úrovně hry si zvali další zájemce z obce. V roce 1968 vzniklo družstvo mužů, které se přihlásilo do okresního přeboru v r. 1969 jako oddíl odbíjené TJ Sokol. Z původních zájemců o tento sport z řad horníků zůstal pouze Ladislav Šulda st., který byl zvolen předsedou oddílu. Hrálo se na hřišti postaveném na stadionu pro kopanou, později pak zbudovali členové oddílu postupně dva antukové kurty na cvičišti TJ a v suterénu fotbalových kabin pak šatny spolu se sprchami. Již po prvním roce v okresním přeboru postoupilo družstvo do krajské soutěže, kterou, mimo krátkého období, hraje až dodnes. Od r. 1972 se mužstvo zúčastňovalo mimo jiné i soutěží vesnických oddílů a dosahovalo významných úspěchů, když přes okresní a krajská kola po řadu let hrálo v celostátním finále. Sehrálo zde i svá první mezinárodní utkání s družstvy Bulharska a NDR v roce 1973. Postupně se činnost oddílu rozšiřovala, bylo založeno družstvo žen. V této souvislosti vzpomeňme dlouholeté záslužné práce Libuše Šnajdrové ve funkcích vedoucí a trenérky. Později pak byla ustavena družstva žáků a žákyň. Mimo účasti v pravidelných soutěžích pořádá oddíl každoročně vlastní turnaje a družstva se zúčastňují turnajů v okrese i kraji. Ve funkcích předsedů oddílu se vedle Ladislava Šuldy vystřídali: Jan Šnajdr st., Jindřich Václav a Milan Kučera.
Vraťme se na začátek 60. let k činnosti TJ. V roce 1960 se naše cvičenky zúčastnily ll. celostátní spartakiády v Praze. Na počátku tohoto roku byl v TJ založen odbor turistiky a jeho činnost, která se slibně rozvíjela, je spojena se jmény zakladatelů a vedoucích Eduarda Junga a Jindřicha Václava. Oddíl pořádal výlety, několikadenní zájezdy a pobyty na Šumavě, v Tatrách, zájezdy na kolech a další zajímavé, hlavně pro mládež atraktivní, akce. Odchodem Edy Junga z obce však činnost ochabovala až na konci 60. let ustala. Ovšem činnost v TJ neochabuje. V roce 1962 je zahájena výstavba kabin, bytu správce a sociálního zařízení na stadionu. V roce 1964 jsou kabiny dokončeny a otevřeny. Práce na stadionu však pokračují dál v 70. létech. Po zakoupení autobusu je postavena garáž a k 50. výročí založení oddílu kopané pak je zbudována tribuna. V roce 1962 oslavila naše TJ 60 let od svého založení a v tomto roce je také zahájeno pravidelné cvičení v tělocvičně nově otevřené ZŠ. Bylo započato i s nácviky na III. celostátní spartakiádu, které se pak v Praze v r. 1965 zúčastnilo 26 členů naší TJ.
V roce 1964 je ustaven samostatný odbor ZRTV, který přebírá základní funkce TJ od jejího vzniku, tj. organizování cvičebních hodin základní tělovýchovy a cvičení na nářadí. V TJ se stává složkou s největším počtem členstva a svou činností ovlivňuje nejširší členskou základnu od žactva už předškolního věku, které zde získává první a základní tělovýchovné návyky, přes mládež až po dospělé všech kategorií v mužské i ženské populaci. Přejímá garance za nácviky na veřejná cvičení a spartakiádní vystoupení, organizuje vlastní vystoupení formou tělovýchovných akademií, později i místních spartakiádních vystoupení. Do základních cvičebních hodin jsou postupně zařazovány moderní cvičební prvky, které samotné cvičení obohacují a zatraktivňují. Odbor do své činnosti zařazuje rekreační formy sportovních aktivit. Vznikají kroužky sportovní gymnastiky, odbíjené, sálové kopané a dalších, jejichž členové se zúčastňují soutěží pořádaných touto složkou v okresu a kraji. Odbor pravidelně organizuje v TJ lehkoatletické přebory, turistické pěší i cyklistické výlety, v zimě pak lyžařské zájezdy na hory. Činnost odboru je v těchto létech pestrá a odbor se prezentuje jako jeden z nejaktivnějších v okresu. V devadesátých létech se ustavuje samostatná celostátní organizace ASPV, jejímž členem se stává i náš odbor. Přesto zůstává ve svazku TJ dodnes. Připomeňme si několik jmen předsedů odboru od jeho vzniku. Jsou to: Anna Kristlová, Josef Tarantík st., Milada Kozová, Milan Zelenka, Pavel Milt.
V roce 1969 byl při TJ ustaven kroužek stolního tenisu, který postupem času se změnil v samostatný oddíl. Svoji činnost vyvíjí dodnes, a to na dobré úrovni. První družstvo mužů se střídavě prosazuje i do krajských soutěží. Členové oddílu provozují svůj sport v nelehkých podmínkách. Při vyhledávání vhodných prostor pro svůj sport vystřídali v obci už řadu míst – v přístavbě Sokolovny, v sále Lidového domu, ve staré škole a v posledních létech v tělocvičně ZŠ. Nikde však nenašli vyhovující podmínky. Tělocvična ZŠ, která pro hru vyhovuje, nemá dostatečné prostory pro uložení hracích stolů a hlavně, musí se o ni dělit s ostatními odbory a oddíly, takže pro trénink zbývá opravdu velmi málo času. Oddíl od počátku svého působení pracuje se žactvem a zajišťuje si tak soustavné doplňování soutěžních družstev, kterých v mistrovských soutěžích okresu i kraje hraje po řadu let vždy několik. Mimo tyto soutěže zúčastňují se členové oddílu ročně řady turnajů v okrese a v kraji a oddíl sám, vedle jiných akcí, jako jsou přebory obce, náborové turnaje atd., již po řadu let organizuje tzv. „Švecův memoriál“, turnaj hraný na počest tragicky zesnulého zakládajícího člena oddílu Josefa Švece a který svým významem přesahuje rámec okresu. Ve vedoucích funkcích oddílu se vystřídali Václav Šulda, Ladislav Šulda st. i ml., dále pánové Maceška, Miroslav Heidler, Ing. Václav Hruška.
V sedmdesátých létech činnost v TJ neochabuje a soustřeďuje se hlavně do odboru a oddílů. V roce 1975 se zúčastnilo celostátní spartakiády v Praze 37 cvičenců. V roce 1977 oslavila TJ 75 let své existence. V té době měla 1 odbor a 4 sportovní oddíly a celkem 578 členů. Významně byla zastoupena v okresních a vyšších orgánech ČSTV. K těmto oslavám se konají besedy s filmem, pobyty žactva v přírodě, veřejné cvičební hodiny, zájezdy, taneční zábavy, sportovní den v LA, tělovýchovný večer a 6 turnajů, které připravil oddíl kopané, volejbalu a stolního tenisu. Odbor ZRTV má 180 cvičících a 14 členů cvičitelského sboru. Školní tělocvična velkému zájmu cvičenců a sportovních oddílů nestačí a na každou složku připadá jen 90 minut týdně.
Osmdesátá léta jsou již obdobím méně vzdáleným a jsou tedy v paměti většiny z nás. V roce 1980 odjelo na celostátní spartakiádu do Prahy 51 cvičenců z naší TJ. Ženy svou účast odmítly pro nevhodné chování okresní vedoucí skladby vůči nim. V roce 1981 pracuje již v TJ 8 rozhodčích, 17 trenérů a 33 cvičitelů. V roce 1982 byla u příležitosti 80. výročí založení TJ uskutečněna slavnostní schůze, výstavka o historii TJ a samozřejmě řada mimořádných akcí zajišťovaných odborem a oddíly. V tomto roce byl založen i oddíl kulturistiky a silového trojboje. Z jeho založením a činností je spojeno jméno obětavého člena a funkcionáře pana Františka Horníka, předsedy oddílu. V objektech na jeho dvoře si členové oddílu vybudovali a postupně vybavili posilovnu a z těchto skrovných podmínek vzešly přímo neuvěřitelné výsledky. Za uplynulých 20 let činnosti získali členové oddílu ve všech věkových kategoriích, počítal-li jsem dobře, jen na národních a republikových soutěžích, přeborech a pohárech v kulturistice 2 zlaté medaile, 6 stříbrných a 2 bronzových, v silovém trojboji a tlaku na lavici pak 39 zlatých, 41 stříbrných a 41 bronzových medailí v jednotlivcích a družstvech. Na evropských soutěžích pak 1 zlatou medaili, 2 stříbrné a 1 bronzovou. K tomu je třeba přičíst obdobnou řadu krajských titulů. Jen nejúspěšnější člen oddílu Rudolf Böhm získal za dobu své 16leté závodní činnosti v silovém trojboji a v tlaku na lavici 18 přebornických titulů v národních a republikových soutěžích, mimo dalších medailí a umístění, 2 stříbrné a 1 bronzovou v soutěžích mistrovství Evropy a v letošním roce završil svoje úspěchy titulem mistra Evropy a překonáním 2 evropských rekordů ve své kategorii. Oddíl pro svou aktivitu byl pověřován uspořádáním významných turnajů, v letošním roce to bylo mistrovství Čech v tlaku na lavici ve Stodě. V oddíle je zastoupeno žactvo, junioři, muži i ženy. Pro propagaci tohoto sportu v obci organizuje oddíl pravidelně vánoční přebory a soutěže o nejsilnějšího žáka ZŠ.
Vraťme se k činnosti TJ. V roce 1983 byl zakoupen autobus od ČSAD, v pořadí již druhý. V r. 1984 bylo vzpomenuto 55. výročí založení oddílu kopané. V tomto roce byl založen také nový oddíl nohejbalu vedený Jiřím Šofrem, který si zřídil hřiště na bývalém cvičišti Sokola a přihlásil se do mistrovské soutěže městského přeboru v Plzni. Vedl si v prvních létech velmi aktivně, avšak na konci 80. let začala jeho činnost ochabovat, družstvo vystoupilo ze soutěží a oddíl zanikl. V pozdějších létech lze zaznamenat už jen několik pokusů o obnovení činnosti.
V roce 1984 bylo v TJ započato s nácvikem na celostátní spartakiádu, které se v r. 1985 naši členové v Praze zúčastnili. V této souvislosti je třeba připomenout, že po dlouhých létech bylo v obci uskutečněno veřejné vystoupení na stadionu při místní spartakiádě, které se zúčastnilo více než 1000 cvičenců všech kategorií ve většině spartakiádních skladeb. Tato akce měla značný a příznivý ohlas u místních občanů, a proto bylo veřejné cvičení organizováno a provedeno znovu při Tělovýchovných slavnostech v r. 1990 a opět přijato velmi příznivě.
Rok 1988 je posledním, u kterého se zastavíme v této procházce po historii TJ. V tomto roce měla TJ 619 členů, v činnosti byl odbor ZRTV a 6 sportovních oddílů – kopaná, LH, odbíjená, stolní tenis, kulturistika a nohejbal. Nově zvolený výbor zaznamenal řad u změn a řadu nových funkcionářů. V krátké době nás však čekaly převratné změny politické a společenské, které se činnosti TJ značně dotýkaly. Připomeňme si ještě vedoucí funkcionáře, kteří stáli v čele jednoty od sloučení tělovýchovy v roce 1948. Byli to pánové: Josef Bauer, Josef Engelmaier, Miloslav Havlíček, Adolf Houdek, František Kristl, Jiří Enders, Václav Kraus.
Celospolečenské změny, které přinesl listopad 1989, se samozřejmě dotýkají i tělovýchovného hnutí. Vedle problémů ekonomického rázu, které tento vývoj přináší, znamenají na druhé straně uvolnění činnosti TJ, odborů i oddílů, možnost volného rozhodování a vlivu na vývoj svého sportu bez ohradníku řady směrnic, zákazů a příkazů, ale také samozřejmě větší odpovědnost za každé rozhodnutí, za budoucnost tělovýchovného a sportovního odvětví v obci. Naše TJ na své výroční valné hromadě v r. 1990 rozhoduje o setrvání v ČSTV a svém názvu TJ Sokol Vejprnice. Přihláškou na MV (Ministerstvo vnitra) a schválením stanov se stává dobrovolným sdružením tělovýchovných a sportovních odborů a oddílů, které svoji činnost v obci vyvíjejí.
Jsou tady 90. léta, a to je už historie velmi mladá, spíše současnost, známá takřka každému z nás a je předmětem už jiné, další zprávy tohoto slavnostního zasedání. Naše TJ patřila vždy počtem svých členů a svou činností mezi největší a nejaktivnější v okrese. V její historii se střídala období úspěchů i neúspěchů. My v naší zprávě jsme se samozřejmě věnovali obdobím úspěšnějším. Za celou stoletou činností a za tím, že toto výročí vůbec můžeme slavit, je třeba vidět obětavou, dobrovolnou práci stovek a tisíců aktivních členů, cvičenců, sportovců, cvičitelů, trenérů, rozhodčích, vedoucích a funkcionářů. Vedle samotného provozování a zajišťování tělovýchovy a sportu je třeba připomenout a ocenit významnou účast členů našich oddílů, odboru a TJ na poli brigádnické pomoci při výstavbě a údržbě hřišť, kabin, tělovýchovných zařízení a majetku TJ i při pomoci při brigádnických akcích v obci. V těchto létech byly tyto činnosti nezbytné a závisela na nich veškerá výstavba a údržba tělovýchovných zařízení v TJ.
Tento pokus o nástin historie tělovýchovného hnutí v naší obci je velice stručný a nemůže tedy postihnout všechno, co by nás jistě ještě zajímalo. K tomu slouží pamětní knihy a kroniky. Zachovalo se velice málo písemných materiálů a je tedy na místě připomenout, aby současní funkcionáři TJ i odboru a oddílů dbali na písemné zachování svých sportovních a tělovýchovných činností založením a vedením kronik, zápisů a výsledkových záznamů. Je to velice důležité pro historii, poučení z minulosti a uchování paměti pro příští generace.
Ve zprávě o historii tělovýchovného hnutí v obci jsme se záměrně vyhýbali uvádění jmen zasloužilých členů z historie i současnosti naší tělovýchovy a sportu, mimo vedoucích funkcionářů, starostů a předsedů TJ, odborů a oddílů. Bylo by jich ještě mnoho a jsme si vědomi, že v té velké řadě opravdu zasloužilých, bychom určitě někoho opomněli a bolestně se ho tím dotkli. Nejsem si jist, že se to nestalo i v tomto našem omezeném výčtu a žádám vás proto předem o prominutí.
TJ Sokol je nástupnickou organizací a pokračovatelem všech tělovýchovných a sportovních organizací, klubů a aktivit, které na území naší obce v celé její historii vznikaly, vychází z jejích činností, hlásí se k nim a bere si z nich poučení a příklad. Je třeba poděkovat, ocenit a s úctou se sklonit před obětavou, dobrovolnou prací všech našich předchůdců i současných členů, kteří věnovali a věnují své síly, svůj čas a práci rozvoji tělovýchovy a sportu v naší obci. Současníkům i budoucím členům přeji, aby na tuto činnost navázali a úspěšně v ní pokračovali.
